Úvod
O Vánocích jsou vždycky taková očekávání... Člověk očekává chutné jídlo a doufá, že to nebude ryba (přechod ze skeče "Jak chutnají Vánoce?").
V době Vánoc hrají velkou roli také očekávání a naděje. Dnes večer očekávám dárek a doufám, že to bude dron.
To byl jen takový malý vtípek, dron už mám, našetřil jsem si ho před dvěma lety.
Opakem nadějí jsou obavy. Dnes večer očekávám dárek a obávám se, že to bude remíza.
Zanechme však těchto hloupostí - i když jsem se možná dotkl velmi reálných nadějí a obav některých z nás - a podívejme se na vánoční text ze Starého zákona (Izajáš 9,1-6; NL):
Naděje pro lidi v temnotě
První verš je citován v Novém zákoně v Matoušově evangeliu 4,15.16, kde se popisuje přesun Ježíše Krista do Kafarnaum na severozápadě Galilejského jezera, v tehdejší zemi kmenů Zabulon a Neftalím.
To znamená, že toto jasné světlo z textu v Novém zákoně souvisí s Ježíšem.
Je třeba vědět, že v předchozí kapitole, v osmé kapitole Izajáše, byla popsána doba temnoty pro izraelský lid, která nastala odvrácením se od Boha. Existoval strach z mocného nepřítele, existovaly okultní praktiky, které jdou často ruku v ruce se strachem.
A nyní bylo oznámeno světlo. Jen jsem tmu přirovnal ke strachu, což nemusí vždy sedět. Ale ve tmě nevidíte cíl, nevidíte, co se blíží, a to působí dost hrozivě a děsivě.
Jasné světlo vám ukazuje cíl a cestu.
Na severní polokouli připadají Vánoce na období tmy a všude je vždy vidět spousta vánočních světel. Čas od času mě napadne nepříjemná myšlenka, že elektřina ještě není dost drahá, ale chápu, že mnoho lidí trpí tmou a že vánoční osvětlení pomáhá. A s LED diodami už to není tak drahé, takže tuhle ošklivou myšlenku zase zaháním.
Ježíš Kristus je naše naděje, naše světlo. Pokud si tuto větu, kterou jste pravděpodobně slyšeli už tisíckrát, můžete vzít s sebou znovu, pak už jsou letošní Vánoce vzácné.
Joy
Druhý verš je o něco konkrétnější:
"rozmnožte lidi": člověk už nepatří jen několika málo lidem, už není sám. Ve tmě se člověk často cítí osamělý, protože nevidí ostatní. Světlo nám také ukazuje našeho bližního, našeho spolubratra, naši spolusestru.
"Radost v Bohu jako...": Jako v době sklizně, jako když si lidé mezi sebou rozdělují kořist.
Při slově "loot" se musím na chvíli zarazit, protože to zní tak nějak kriminálně, jako pirátství nebo krádež, ale tady jde hlavně o pocit. Představte si, že spolu s ostatními najdete poklad a necháte si ho. Nyní můžete zaplatit své dluhy, můžete udělat něco dobrého pro svou rodinu, můžete si konečně dopřát něco, jako je dovolená. A vy se o tuto radost dělíte s ostatními, kteří poklad našli s vámi, a je ho dost pro všechny.
Není tu žádná závist a všichni jsou spolu šťastní.
Osvobození a mír
Poté se znovu obracíme k temnotě:
Především jde o osvobození. Sever Izraele, přinejmenším již zmíněné kmeny Zabulon a Neftalím, byl pod asyrskou nadvládou a zde ohlášené osvobození se pak uskutečnilo i v Izajášovi 37.
Ale i my osobně můžeme trpět pod jhem a být pod tlakem. Více než možná poněkud frázovité konstatování, že člověk se může stát svobodným skrze Ježíše, nemohu v dnešním rámci nabídnout. Cesta k němu je vždy velmi individuální a osobní. Ale jak jsem se již zmínil, jsou tu další bratři a sestry, nejste sami.
A pak jde o mír. Trochu mě děsí, že první část čtvrté sloky "All booming marching boots" je výrok, kterému rozumí téměř všichni lidé ve všech dobách. Zde není třeba nic kulturně vysvětlovat, toto tvrzení je zcela nadčasové.
Válku nelze obejít. V posledních desetiletích vždycky někde na světě vypukla válka, ale tentokrát je tak blízko.
Někteří církevní představitelé uvádějí jako vzor tzv. vánoční příměří z roku 1914 za první světové války a ptají se, zda by to nebylo možné i na Ukrajině.
Mám k dispozici článek na Wikipedii
(https://de.wikipedia.org/wiki/Weihnachtsfrieden_(First_World_War))
velmi vzrušující, mohu jen doporučit. Toto vánoční příměří probíhalo především mezi německými a britskými vojáky v belgických Flandrech a sousedních francouzských oblastech. V jednu chvíli dokonce vojáci slavili společnou bohoslužbu, při níž se četl Žalm 23, nejprve v angličtině a poté v němčině.
To bylo skvělé, ale dnes je to trochu glorifikace. Francouzi a Belgičané se téměř nezapojili, protože válka probíhala na jejich území a byli přímo postiženi ničením způsobeným německými okupanty. Šlo tedy spíše o příběh bez těch, kterých se přímo dotýká, jak se to dnes občas děje v různých diskusích o válce na Ukrajině.
Když se nyní na oba verše podíváte politicky, uvědomíte si, že osvobození od jha a zničení zbraní k sobě nějak patří. Mír v útlaku tedy nemůže být řešením. Mír a život ve svobodě musí patřit k sobě. Pojem "svoboda" si politici často vykládají zvláštním způsobem, ale myslím, že chápete, co tím myslím.
Dítě
Přejděme k podstatě věci:
Teď je to opravdu vánoční.
Mně osobně však vadí, když lidé mluví o Ježíškovi, který má přinést dárky. Otec Vánoc se zcela jasně nachází ve vesmíru víly Zubničky, ale Ježíšek, který je v závislosti na kultuře představován jako kudrnatý andílek, který nosí dárky, může skutečně zkreslit pohled na skutečného Ježíše Krista, který přišel na svět jako bezmocné dítě a stal se naším úžasným rádcem, silným Bohem, věčným Otcem a Knížetem pokoje.
Podívejme se na tyto čtyři pojmy blíže.
- Báječný poradce: Když potřebujete poradit, když si nevíte rady, můžete se na něj obrátit. Nějakým způsobem pomůže: Skrze věci, které se ti stanou jasnými, skrze biblický text, skrze dveře, které se otevírají nebo zavírají, někdy úžasným způsobem.
- Silný Bůh: Skrze Ježíše Krista jsme spojeni s všemohoucím Bohem. Bůh je silný, silnější, než si dokážeme představit. Nic pro něj není nemožné.
- Věčný otec: Naši pozemští rodiče nebo jiní pečovatelé nás v určitém okamžiku opustí nebo nám alespoň v určitém okamžiku již nemohou pomáhat. Skrze Ježíše Krista zůstává Bůh naším Otcem, a to pro každého osobně, bez ohledu na to, jak je starý a kam nás zavede naše cesta.
- Kníže pokoje: Život v pokoji s Bohem, se sebou samým a s bližními je důležitým základem pro naplněný život. A tento pokoj nám slíbil Ježíš.
A pak se mluví o nekonečné vládě v míru, právu a spravedlnosti.
Samozřejmě se nejedná o teokracii, kde několik lidí v podivných hábitech a čelenkách rozhoduje o tom, co se bude dít.
Boží království zde na zemi začíná v nás osobně. Pokud se připojíme k Ježíši Kristu, odevzdáme mu svůj život, pak v nás může růst a šířit se jeho pokoj. To zahrnuje také jeho spravedlnost a také jeho milosrdenství.
Možná vám tato věta připadá na Vánoce příliš kýčovitá, zvlášť když si vzpomenete na své vlastní neúspěchy. Tady jsem byl nepříjemný, tam jsem někoho svým chováním zranil, jinde jsem spor možná nevyřešil, ale spíše ho rozdmýchal.
Myslím, že to někdy zažíváme všichni, ale přesto platí, že království pokoje Ježíše Krista začíná v nás osobně.
A v poslední větě našeho textu se skutečně objevuje slovo "udržitelný", alespoň v překladu "Nový život". Zdá se, že toto slovo se dnes skloňuje při každé příležitosti, a je to tak správně, protože v minulosti jsme měli tendenci udržitelnost v mnoha oblastech ignorovat.
Znovu jsem si přečetl verš:
Je to samozřejmě pohled do věčnosti, ale jak jsem řekl, začíná také tady, u nás osobně.
Věřím, že Bůh má o vás osobní zájem a že má trvalý závazek, abyste prožívali jeho pokoj.
Souhrn
Na závěr ještě jednou stručně uvedu jednotlivé body:
- Naděje v temnotě: Ježíš Kristus, světlo, ti ukazuje cestu a ty vidíš, že nejsi sám.
- Sdílení Boží radosti
- Existuje mír s Bohem, mír se sebou samým a mír s druhými a začíná osobně v nás.
- Dítě naděje, Ježíš Kristus, jako úžasný rádce, silný Bůh, věčný Otec a Kníže pokoje, je pro nás. A Bůh má trvalý zájem o tebe i o mě osobně, abychom zakoušeli a předávali jeho pokoj.