Kázání, Leichlingen,
Pravda
Exodus 34:6; Pravda jako Boží znamení
Žalm 25, 10; Pravda jako znak Božích cest
Žalm 33,4; Boží slovo a dílo jsou přímé v pravdě.
Žalm 119, 142; Boží zákon je pravda.
Žalm 119, 160; Souhrn Božího slova je pravda.
1 Kor 13, 6; Láska se raduje z pravdy.
Jan 9,16; neshody mezi farizeji kvůli uzdravení slepého.
Žalm 115, 1; Boží sláva za jeho dobrotu a pravdu.
Jozue 24, 14; Pravda jako znak služby
Žalm 26:3; Žalm 86:11; Život v Boží pravdě
J 3, 21; Kdo činí pravdu, přichází ke světlu.
J 4, 23; Uctívání Otce v duchu a pravdě.
J 8, 32; Pravda osvobozuje.
J 8, 45; Pravdě se nevěří.
Gal 4, 16; nepřítel, protože někdo mluví pravdu?
J 6, 13; Duch pravdy vede k pravdě.
J 17, 17; Posvěcení skrze pravdu
J 18, 38; "Co je pravda?"
2 Kor 4, 2; Zjevením pravdy doporučení pro svědomí druhých.
Ef 4, 15; Držet se pravdy v lásce, a tak růst ke Kristu.
Ef 4, 25; Odložte lež, mluvte mezi sebou pravdu.
Ef 6, 14; bedra přepásaná pravdou (duchovní zbroj).
1 Tim 2, 4; Všichni budou spaseni a dojdou k poznání pravdy.
2 Tim 3, 7; Stále se učit a nikdy nedojít k poznání pravdy.
2 Tim 4, 4; Bajky místo pravdy
1. J 1, 8; Pravda před sebou samým
1 Jan 3,18; Milující ve skutku a pravdě
J 1, 14; Ježíš plný milosti a pravdy
J 1, 17; skrze Ježíše byla dána milost a pravda.
J 14, 6; Ježíš je cesta, pravda a život.
J 14, 7; Duch svatý jako Duch pravdy
J 18, 37; Ježíšovým posláním je vydávat svědectví o pravdě.
Skutky 28, 23; Poselství se nazývá pravda.
Proč tato otázka?
Existuje mnoho oblastí, kde se lidé o tuto otázku stále velmi zajímají, například v politice.
Například kolem války v Zálivu se otázka pravdy či lži objevovala stále znovu:
Měl Husajn zbraně hromadného ničení? Vtrhly tam USA pouze zekonomických důvodů? Lhaly tajné služby USA a Velké Británie záměrně, aby veřejně připravily válku?
I dnes platí, že důvěryhodnost je pro politika důležitá. Pokud je politik přistižen při lži, může to ještě vést k tomu, že se bude muset vzdát své funkce a odstoupit do druhé řady.
Někteří politici se proto vyhýbají jasným prohlášením, aby k tomu nedošlo.
Otázka pravdy je nesmírně důležitá i ve vědě a výzkumu. Špatně zmanipulované výsledky výzkumu mohou mít dalekosáhlé důsledky.
Rozhodující je vždy otázka: Co je prokazatelné?
A tato otázka prokazatelnosti prochází stále více všemi oblastmi života.
V minulosti se většinou věřilo světským a duchovním autoritám.
Když panovník řekl, že jdeme do války, všichni s ním souhlasili. Jen málo se pochybovalo o tom, zda má válka smysl. Jistě, v diktátorských režimech bylo také obtížné mít a reprezentovat vlastní názor.
Také v duchovní oblasti: to, co kněz říkal, byla pravda, o tom nebylo pochyb, alespoň ne ve věcech týkajících se víry. V některých zemích je tomu tak dodnes. Zažil jsem to před deseti lety v rumunských vesnicích, kde slovo místního kněze bylo prakticky zákonem.
Pro nás Němce tato poslušnost vůči autoritám vyvrcholila ve Třetí říši, kde velká část Němců Hitlerovi skutečně věřila.
Myslím, že kvůli naší historii jsme proto obzvlášť skeptičtí a nechceme vidět důkazy, dokud nám něco neřeknou.
Ve vědě a politice to nějak funguje, ale co když mluvíme o Bohu?
Boha nelze dokázat.
V této oblasti víry a náboženství se otázka pravdy stala velmi nepopulární. Většina lidí to pravděpodobně dělá jako Pilát, zde v rozhovoru s Ježíšem během jeho porodu: (J 18, 37.38)
Pilát se ho zeptal: "Takže ty jsi král?" Ježíš odpověděl: "Říkáš, že jsem král. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas .
Pilát mu řekl: "Co je pravda? Když to řekl, vyšel opět k Židům a řekl jim: Neshledávám na něm žádnou chybu."
Pilát se ptá: "Co je pravda?", nečeká na odpověď a odchází.
Dnes je to stejné: Co je pravda? Každý říká něco jiného, nikdo to nemůže vědět. Nechci slyšet vaši odpověď. Nemají všichni nějakým způsobem pravdu?
Pilát byl tedy v tomto ohledu velmi moderní člověk.
Myslel si, že Ježíš je nevinný, možná dokonce dobrý člověk, vzor, jak dnes někteří také říkají, ale to, co Ježíš nazývá pravdou, ho nezajímalo.
To je také velmi moderní, že?
V dnešní době prokazatelnosti je důležitější otázka účinnosti, a to i v oblasti víry. Funguje to?
A tak nějak je tomu i u nás.
Takže už nejde o to, co je pravé učení, ale o to: Jak to mohu udělat, abych mohl zažít Boha?
K čemu je mi pravda, když ji neprožívám?
Nebo: Jaký je recept na růst církve? Jaké metody fungují?
Nechci pomlouvat nové myšlenky. Ježíšova církev se svým způsobem sdílení evangelia s okolním světem se samozřejmě musí nadále rozvíjet a v jistém smyslu jít s dobou.
Ale myslím, že vidíte tendenci: už ne: Co je pravda? ale: Co funguje?
Tato otázka je však také velmi stará.
Když Ježíš uzdravil člověka, který se narodil slepý, farizeové se dohadovali, jak s ním naložit (J 9, 16):
"Tehdy někteří z farizeů řekli: Tento člověk není z Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní řekli: "Jak může hříšný člověk dělat taková znamení?" A vznikla mezi nimi roztržka."
Farizeové si v průběhu své historie vymysleli další přikázání kolem Bible a byli také poměrně přísní ohledně soboty.
Uzdravování v sobotu bylo v rozporu s jejich učením, a proto bylo pro některé z nich prostě a jednoduše špatné.
Ale lék je v podstatě dobrá věc, a tak si někteří jiní mysleli, že to funguje, takže Ježíš nemůže být špatný člověk.
Který názor je správný?
Člověk si to může velmi usnadnit a říci:
Jistě. Ježíšovy skutky byly důkazem, že Ježíš pochází od Boha, to je zřejmé z uzdravení, že?
Existují však i případy, kdy se navzdory prokázané účinnosti držíme velmi při zemi.
Mám na mysli duchovní uzdravení a léčbu, např. bradavic.
Viděl jsem seriózně vypadající dokumenty o tom, že tyto postupy skutečně vyléčily některé nemoci. V takových případech mě však účinnost nemusí nutně přesvědčit, že taková uzdravení pocházejí od Boha.
V takových případech dáváme přednost pravdě před účinností.
Vzhledem k rozdílným názorům na doktrinální otázky mezi jednotlivými sbory nebo dokonce denominacemi se otázka pravdy stala velmi nepopulární.
Před několika měsíci jsem mluvil se svým starým - protestantským - strýcem a ten nemohl uvěřit, proč se katolická církev stále odděluje od protestantských církví. Šlo o zákaz přijímání na ekumenickém církevním kongresu v roce 2003.
Nedokázal jsem pochopit jeho zmatení. Chvíli jsme o tom mluvili.
Nesdílím učení katolické církve - považuji je v mnoha bodech za chybné - ale v zásadě chápu, že jednají podle svého učení. V očích mainstreamu je to možná odsouzeníhodné, ale pokud se vždy řídíte mainstreamem, stáváte se svévolnými a zbytečnými.
Uplatňování a prožívání základní víry - použiji sprosté slovo "základy" - se dnes stalo tak nepopulárním, že člověk musí věřit jen v nadpřirozenou, bezpohlavní energii, aby nikoho neurazil.
Dokonce i v některých takzvaných křesťanských církvích se člověk dostane do potíží, když tvrdí, že Ježíš je jediná pravda, jediná cesta k Bohu (J 14, 6).
A když pak řeknete, že věříte, že Bible je pravdivá, je po všem.
Ale zůstaňme u tématu "pravda a Bible".
Nebo bychom spíše měli říci, že Bible obsahuje pravdu?
Můžete ji také ještě hladčeji opláchnout: Bible obsahuje božské i lidské.
Znám více takových frází: (čtěte se zvláštním důrazem)
Nejde o to, zda se zázraky děly tímto způsobem, protože autoři chtěli pouze obrazně zdůraznit Ježíšův význam.
(Podle mých konfirmačních záznamů nelze předpokládat, že by se příběhy o zázracích s Ježíšem skutečně odehrály tímto způsobem).
Rozpory v Bibli nejsou problémem, protože autoři netvrdili, že předávají přesné informace.
Bible si neklade žádné vědecké nároky.
atd. atd.
Kdysi jsem takové výroky vyhrabal z paměti.
Všechny tyto výroky nakonec znamenají, že bibličtí autoři někdy nebrali pravdu příliš vážně.
Je to tak?
Protože za svůj základ považujeme Bibli, hraje pro nás tato otázka důležitou roli.
Když Bible mluví o Božím slově, jeho přikázáních a Ježíšově poselství, často mluví o pravdě:
Například v Žalmu 119, jehož tématem je samotné Boží slovo:
V. 142:"Tvá spravedlnost je věčná spravedlnost a tvůj zákon je pravda. "
V. 151:"Ty jsi blízko, Jahve, a všechna tvá přikázání jsou pravda. "
V. 160;"Souhrn tvého slova je pravda a všechna spravedlnost tvé spravedlnosti trvá navěky. "
V konečném důsledku to znamená, že vše, co Bůh říká, je pravda.
Patří sem přikázání, zaslíbení, proroctví atd.
Všechno je pravda.
Ježíš také vždy dával najevo, že to, co hlásá, je pravda.
To se také ukázalo v již zmíněném rozhovoru s Pilátem (J 18, 37):
Pilát se ho zeptal: "Takže ty jsi král?" Ježíš odpověděl: "Říkáš, že jsem král. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."
Nebo J 1, 17.18;
"Zákon byl totiž dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jednorozený Syn, který je v Otcově lůně, ho dal poznat."
Milost a pravda nám byly dány skrze Ježíše.
A to znamená pravdu o Bohu.
Je však celá Bible pravdivá?
Zdá se, že i sám Ježíš považuje Starý zákon za pravdivý; přinejmenším nic nenasvědčuje tomu, že by některou z událostí předávaných ze Starého zákona považoval za nepravdivou nebo smyšlenou legendu.
Když něco cituje, vždy to považuje za pravdivé.
Např. Eliášovo zaopatření vdovy prostřednictvím zázračného rozmnožení mouky a oleje (Lk 4,25);
"Ale vpravdě vám říkám, že za dnů Eliášových bylo v Izraeli mnoho vdov, když se nebesa zavřela na tři roky a šest měsíců, takže na celou zemi přišel velký hlad, a k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, jen do Sarepty v Sidonii k jedné ženě, vdově ."
Ježíš samozřejmě předpokládá, že se tato událost skutečně stala.
To jsou však zatím jen tvrzení. Opět vyvstává otázka prokazatelnosti.
Pokud Bible sama o sobě říká, že je pravdivá, nic to neznamená.
A co mnohé rozpory v Bibli?
Zdá se, že tyto "rozpory" zaměstnávají mnohé.
Zadáte-li do vyhledávače "Bible, rozpory", objeví se nespočet stránek, kde se snaží rozpory vyřešit nebo kde jsou rozpory uvedeny.
Na islámských stránkách jsou zjevné rozpory prezentovány jako argument, že Bible je ve srovnání s Koránem zfalšovaná. V Koránu jsou však mnohem závažnější rozpory.
Co si s takovými "rozpory" počít?
Jistě lze všechny rozpory nějak vysvětlit, ale některé se zdají být přitažené za vlasy, že?
Vezměme si jakýkoli příklad: konec Jidáše zrádce.
Mat 27, 5 říká, že se oběsil.
Ve Skutcích 1,18 se píše, že padl hlavou dolů a rozlomil se na dvě části.
Dalo by se to vysvětlit tak, že se možná provaz přetrhl, když byl zavěšen, nebo že z něj spadl, když byl přeříznut a přetrhl se na dvě části.
Ani jedno z toho nezní příliš věrohodně, ale mohlo by to tak být.
Taková vysvětlení však kritikům Bible zdaleka nepřipadají dostatečně věrohodná.
Rád bych vám popsal jednu zkušenost a zdůvodnil, proč je Bible pravdivá i přes zdánlivé rozpory.
Před mnoha lety jsem ještě pracoval v Bonnu.
Programoval jsem tam v programovacím systému Delphi a vyměňoval jsem si informace s ostatními programátory prostřednictvím internetové diskusní skupiny. Taková diskusní skupina je srovnatelná s fórem, kde můžete něco napsat a někdo jiný vám na to písemně odpoví. To někdy vede ke skutečným písemným diskusím.
Můj tehdejší šéf se trochu obával bezpečnostních otázek a poskytl mi pouze jeden počítač, který bylo možné používat k přístupu na internet. Tento počítač nebyl připojen k žádnému jinému počítači v naší kanceláři.
Takže když jsem si chtěl přečíst něco v diskusní skupině nebo napsat příspěvek, musel jsem opustit svůj pracovní počítač a jít do jiné kanceláře, k počítači s internetem.
Nyní někdo v diskusní skupině položil otázku, na kterou jsem mohl částečně odpovědět.
To jsem udělal a napsal, že zbytek řešení lze najít v online nápovědě Delphi (možná to znáte, okno nápovědy se otevře po stisknutí klávesy F1). Také jsem napsal, že na tomto počítači nemám přístup k online nápovědě, což byla pravda.
O něco později jsem narazil na velmi zajímavou otázku. Začal jsem na ni odpovídat, ale pak jsem potřeboval informace z online nápovědy Delphi. Protože mě tato otázka také velmi zajímala, šel jsem ke svému pracovnímu počítači - v druhé kanceláři - kde jsem programoval, a vyhledal jsem online nápovědu. Pak jsem zkopíroval pasáž textu z online nápovědy na disketu a vrátil se s disketou k počítači s internetem ve vedlejší místnosti a zkopíroval tento text z online nápovědy do své odpovědi.
Jak to nyní vypadá pro někoho, kdo čte v diskusní skupině?
Nejdříve říkám, že nemám přístup k online nápovědě Delphi, a pak v pozdějším příspěvku zkopíruji text z online nápovědy.
To je rozpor. Lhal jsem? Ne, ale vypadá to tak.
Dobře mínění lidé by se mohli domnívat, že jsem položil kabel, abych měl přístup k internetu ze svého pracovního počítače. Ale to není pravda.
Zvenčí je těžké zjistit, co se skutečně stalo.
Jen já vím, jak tento rozpor vyřešit, protože jsem tam byl. A teď to víte i vy.
Když se podíváte na svůj život, některé činy se budou cizím lidem zdát rozporuplné, protože neznají všechny souvislosti.
Bible mimo jiné informuje o tom, jak lidé žijí s Bohem. A Bible často podává zprávu z pohledu člověka.
Podle mého názoru by bylo velmi zvláštní, kdyby se některé věci nezdály být rozporuplné. V knize nelze vždy uvést veškeré pozadí události tak, aby bylo vše vždy jasné. To není vůbec možné.
Při tolika předávaných událostech se vždy musí najít nějaké, které se zdají být rozporuplné a lze je vyřešit jen zcela nepravděpodobnými vysvětleními; stejně nepravděpodobnými, jako když jsem běhal s disketou od jednoho počítače k druhému, abych odpověděl na nějakou otázku.
Abychom shrnuli otázku "Je Bible pravdivá?":
Bible je pravdivá.
Některé tradice v Bibli se nám nevyhnutelně musí jevit jako rozpory, protože nemůžeme vždy znát všechny souvislosti.
Některé zdánlivé rozpory jsou snadno vysvětlitelné, některé jsou velmi obtížně vysvětlitelné a některé jsou nevysvětlitelné, protože je mohli vysvětlit pouze ti, kteří tam byli.
Nelze dokázat, že Bible je pravdivá, ale nelze dokázat ani opak.
Věřím, že nikdo se nemůže stát křesťanem na základě věrohodných argumentů.
Jednou jsem měl studenta, který mě doučoval, a dal jsem mu knihu od Petera Hahna.
Později mi řekl, že to bylo všechno velmi dobře vyargumentované, ale že ho tato argumentace vůbec neoslovila. Nezáleželo mu na tom, jestli je to pravda, nebo ne.
Je zde patrný duch doby, že efektivita je důležitější než pravda.
Ježíš mluvil o svém svědectví pravdy a v něm se tato pravda stala účinnou. Své kázání také prožíval.
Možná, že moje kázání zatím dopadlo ve srovnání pravdy a účinnosti o něco hůře.
Účinnost je samozřejmě důležitá. Víra bez účinnosti (Jk 2,17) je sama o sobě mrtvá, a tudíž zbytečná.
Pokud něčemu věříte a nežijete to, pak to nemá smysl.
Jaké důsledky pro nás má to, že to, co nám Bůh říká v Bibli, je pravda?
Pokud je to pravda, pak se na Bibli můžeme v zásadě spolehnout bez ohledu na to, co o ní říká duch doby nebo mainstream.
Stojí za to podle něj žít.
Na závěr bych rád stručně citoval a okomentoval některé biblické pasáže týkající se tohoto bodu "důslednosti pravdy".
Žalm 86,11:"Nauč mě, Hospodine, své cestě, budu chodit v tvé pravdě, ať se mé srdce bojí tvého jména. "
To znamená, že Boží pravda by měla prozařovat i náš život a my bychom měli žít životem v pravdě.
Jozue 24:14:"A nyní se bojte Hospodina a služte mu v dokonalosti a v pravdě."
Pravda by měla určovat naši službu a náš život.
Někdy dochází ke konfliktu mezi pravdou a láskou; to říká Bible.
Ef 4,15:"Ale držíce se pravdy v lásce, dorůstejme ve všem k tomu, který je hlavou, ke Kristu."
1.Jan 3,18;"Děti, nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou. "
Samozřejmě není vždy snadné říkat pravdu, aniž bychom ublížili, ale pokud se přizpůsobíme Ježíši, budeme vždy schopni tento konflikt vyřešit lépe.
Ježíš také vždy říkal pravdu.
J 4, 24;"Bůh je duch a ti, kdo se mu klanějí, se musí klanět v duchu a pravdě. "
Také naše bohoslužba, a to se týká i nedělní bohoslužby, má být vedena v duchu a pravdě všemi zúčastněnými.
A nakonec verš ze Žalmu, který shrnuje nejdůležitější důsledek Boží pravdy:
Žalm 115, 1;"Ne nám, Jahve, ne nám, ale svému jménu vzdej slávu pro svou dobrotu, pro svou pravdu!"
AMEN