Úvod
Začíná adventní doba a téma, které mě zaujalo minulý týden při čtení Bible, se do této doby možná příliš nehodí.
Nebo možná ano.
Během vánočního období se stále častěji setkáváme s různými příbuznými a někdy to není bez napětí. A možná, že zamyšlení nad dnešním biblickým textem pomůže v některých situacích trochu zmírnit napětí. Možná v tomto ohledu nemáte žádné problémy.
Biblickým textem je Matouš 23, kde Ježíš masivně kritizuje farizeje, takzvané bědné výkřiky. Tento text je vlastně o toxickém chování a já bych se nad ním rád zamyslel.
Chtěl jsem na začátku přečíst definici toxického chování, ale na Wikipedii o něm není žádný článek.
Myslím, že slovo "toxický" znáte. Znamená "jedovatý" nebo "škodlivý" a pochází pravděpodobně ze staré řečtiny. "tò tóxon" znamená něco jako "luk", který řečtí bojovníci používali jako zbraň. "Toxikòn phármakon" byl pak jed, do kterého bojovníci namáčeli hroty šípů.
A to může být docela působivý obraz, protože toxické chování vás může zasáhnout jako otrávený šíp.
Hlavním problémem toxického chování je však to, že se obvykle projevuje u druhé osoby. Rád bych s vámi dnes prošel tyto výkřiky žalu, protože Ježíš toto toxické chování farizeů podrobně popisuje.
Termín "chování" je třeba chápat trochu šířeji; můžeme zde použít nové německé slovo "mindset", tj. základní způsob myšlení a jednání v životě člověka. Možná se sem hodí i termín "mentalita".
Co dělat
Začínám Matoušem 23,1-4; NL
Myslím, že to je dost nehorázné tvrzení: "Držte se toho, co říkají, ale nenásledujte je."
Možná i zde přichází na mysl přísloví "kázat vodu, pít víno".
Nezřídka se stává, že druhé soudíme přísněji než své vlastní chování. Podobný výrok najdeme v Matoušově evangeliu 7,3; NL
Záludnost spočívá v tom, že si obvykle myslíte, že nemáte trám v oku, protože ho nevidíte.
Ke změně tohoto toxického chování nám pomůže uvědomit si, že víme jen málo. V 1. Korintským 13,9 Lutherův překlad krásně říká: "Uživatelské poznání je kusé.
Víme toho málo a trám v oku symbolizuje mnohé, co nevíme.
Nyní zde nacházíme další toxické chování: "neudělejte ani to nejmenší, abyste si ulehčili břemena". Zdá se mi to jako velmi výkladový překlad, protože jiné překlady říkají, že se těchto břemen ani prstem nedotknou.
Toxické chování je však jasné. Druhý potřebuje tlak, rozhodně!
Možná příklad z politiky: Nevím, jestli jste sledovali diskusi o příjmech občanů. CDU od samého počátku přikládala možnostem sankcí velký význam. Vláda požadovala šestiměsíční období důvěry, které bylo nyní zrušeno. Samotné rozhodnutí nemohu posoudit, ale přijde mi pozoruhodné, že někteří poslanci mají zásadní nedůvěru k příjemcům sociálních dávek, ale pro sebe si nárokují docela pěkné paušální náhrady k platu, u kterých se zčásti nemusí nic prokazovat. Existuje jednorázová paušální částka 12 000 eur na kancelářské vybavení a také měsíční paušální částka čtyři a půl tisíce eur, kterou mohou poslanci utratit bez jakéhokoli dokladu. Existují i další příspěvky, z nichž některé vyžadují doložení, ale tyto částky mi připadají dost hrubé a pak vyžadují sankce, kontrolu a nátlak.
Proto doporučuji velkou opatrnost, když lidé vyžadují nátlak na druhé.
V této pasáži jsem si všiml dalšího toxického chování. Ježíš říká: "Držte se toho, co říkají."
Často máme tendenci neposlouchat lidi, kteří se chovají jako pitomci, i když v některých věcech říkají správné věci.
Myslím, že i k výrokům takových lidí je třeba přistupovat s postojem: "Všechno vyzkoušejte a to, co je dobré, si ponechte."
Samozřejmě je to opravdu těžké, nechce se vám to dělat, ale je známkou vyspělého myšlení, pokud výroky posuzujete racionálně.
Otázka statusu
Přejděme k další části (v. 5-12):
Potlesk a uznání jako hnací síla jakéhokoli chování jsou jistě toxické.
Získat uznání a potlesk je v pořádku, ale pokud je to hlavní motiv činnosti, pak je to špatné. Pak mu podřídíte důležitější věci. Možná začnete lidem říkat to, co chtějí slyšet, abyste si udrželi potlesk, možná začnete intrikovat, abyste byli před ostatními stále v popředí.
Myslím, že z racionálního hlediska je každému jasné, že takové chování je nezdravé.
Zamysleme se však trochu šířeji. Začíná to slovy:
"Všechno, co dělají, dělají jen navenek."
Napadla mě věta: "Co si lidé pomyslí!". To přesahuje potlesk a uznání.
Kolik prostoru ve svém životě věnujete této větě: "Co si lidé pomyslí!"? V jakém okamžiku se stává toxickým?
Často jsem slyšel, že mezi členy svobodné církve panuje strach, že budou mylně považováni za sektu. Proto je velmi důležité zapojit se do všech ekumenických aktivit. "Co si mají lidé myslet!"
Můžete se tedy samozřejmě účastnit ekumenických aktivit, pokud je považujete za smysluplné.
Jaké to je, například, zaujmout stanovisko k některým sociálním otázkám? Například potrat? Samozřejmě je důležité, aby byla k dispozici pomoc, existují zvláštní případy, kdy je ohrožen život matky atd., ale lidé od počátku. Potrat je špatný. "Ale co si mají lidé myslet!"
Samozřejmě, že nejde o shazování lidí, tón dělá hudbu, přátelský jazyk, autoritativní obsah, ale otázka zůstává: "Co si mají lidé myslet!". Kdy se stává toxickým?
Vraťme se k uznání. Nikoho nenazývejte svým mistrem, otcem, učitelem. To je ovšem poněkud podivně vypadající text. Samozřejmě, že kdybych byl učněm, nazýval bych svého mistra mistrem, a také svého otce nazývám otcem, a také jsem měl ve škole co do činění s lidmi, které bych ještě dnes nazval učiteli.
Nevím, kdo tento text přeložil do posledního slova. Znal jsem jednoho svědka Jehovova, kterému jeho malý syn říkal křestním jménem. Nikdy jsem se ho však nezeptal, jestli to souvisí s touto biblickou pasáží, jen jsem se domníval.
Moje děti mi také říkají tati, což mi teď nepřipadá špatné.
Myslím, že jde o používání těchto pojmů v kontextu nadvlády a nadřazenosti, jak je chápali a žili farizeové. Ve verši 11 se říká, že největší z nich musí sloužit ostatním.
Ježíš zde představuje perspektivu: Co prospívá druhému? Sloužit nakonec znamená dělat to, co prospívá druhému.
Bez tohoto pohledu na to, co je pro druhého přínosné, se dominance a nadřazenost stávají toxickými. V některých případech je obtížné dohodnout se na tom, co je pro toho druhého výhodné, a to samozřejmě ztěžuje práci.
Druhý názor
Přejděme k dalším veršům (v. 13-15):
Jak je zde jasně vidět, Ježíš Kristus se také uměl rozzlobit. Stál naproti lidem a v přímém přenosu viděl, co svým chováním způsobili.
Chci se na to dívat trochu bez emocí, protože teď nemám nikoho přímo před sebou.
Evangelium bylo na obtíž už na začátku. Nemusíte dělat všechno správně, můžete svou vinu přinést Bohu a můžete před sebou přijmout, že jste vinni, a stát se svobodnými skrze Ježíše Krista.
To je samozřejmě nepříjemné pro lidi, kteří chtějí přesně určovat, co se má a nemá dělat.
To platí i obecněji: když se lidé, kteří dodržují mnoho pravidel, zlobí na ty, kteří žijí svobodněji a s několika pravidly, jedná se o toxické chování.
Nechápejte mě špatně, myslím si, že pravidla jsou v zásadě dobrá. Musíte se však držet pravidel, která sami považujete za rozumná a užitečná.
Pokud se jí držíte jen proto, že se jí drží ostatní, pak se rychle dostanete na dráhu: Když se jí držím já, musí se jí držet i ten druhý! Pak vzniká určitá závist vůči pravidlům a ta je rozhodně toxická.
Kromě toho je text také o tom, kdo určuje, co je pravda. A také o tom, že ostatní by tuto pravdu měli nutně přijmout bez výhrad.
Jsem přesvědčen, že my křesťané máme jedinou pravdu, evangelium, které je dostatečně dobře shrnuto v Apoštolském vyznání víry. Osobně mi v ní stále chybí biblická pravda, ale jinak si myslím, že je to pravda, na které se všichni křesťané mohou a měli by shodnout.
Všechno kromě toho: Jak ji uvádíme do praxe, jaká pravidla považujeme za dobrá pro náš každodenní život, jak žijeme svou víru velmi praktickým způsobem? S tím musíme bojovat, s naším omezeným poznáním a omezenými znalostmi. Jsme na cestě se svými nedokonalostmi, často chybujeme, někdy špatně chápeme Bibli, ale důvěřujeme Ježíši Kristu.
Když se staneme arogantními a myslíme si, že vždycky všechno přesně víme, stává se to také toxickým.
Špatný postoj vede ke špatnému učení
Přejděme k další části (v. 16-22):
Nechci zde zacházet do podrobností, ale jedno základní pravidlo je jasné:
Pokud si myslíte, že máte pravdu, budete nakonec říkat hlouposti.
To by pro tuto část mělo stačit.
Co je podstatné?
V. 23.24
To je vzrušující otázka: Co je podstatné a co ne?
Například farizeové, když si vzali k jídlu koření, jako je petržel, přinesli z něj do chrámu desetinu. To byly obrovské náklady a kdo měl prospěch z toho, že do chrámu přinesl pár drobků petržele.
Spravedlnost, milosrdenství a víra, to je to, na čem záleží. Pokud to vynecháte, pak se vlastně veškeré chování stává toxickým. Desátky jsou samozřejmě v pořádku, ale malomyslnost bez správného postoje je v každém případě toxická.
Uvnitř a venku
V. 25-28
Problémem je zjevně nedostatek sebereflexe. Jsem dobrý a není s tím žádný problém, to si o sobě mysleli. Ježíš se však dívá hlouběji a odhaluje zde skutečnost.
Musíte být ochotni čas od času se zamyslet nad svým vlastním postojem a chováním, přednést Bohu své chyby a být připraveni na změnu, jinak tu máte další zdroj toxického chování ve svém životě.
No, já jsem nikdy...
Přejděme k poslednímu úryvku, o kterém dnes uvažujeme (v. 29-31):
"No, já bych nikdy...", to je toxické myšlení. Podobné je to s přísným posuzováním chování lidí v diktaturách. Z dálky si všichni myslí, že jsou odbojáři.
Buďme si vědomi své slabosti, zranitelnosti a pokušení. Potřebujeme Ježíše Krista, s nímž můžeme zvládnout každodenní život, s nímž můžeme překonat těžké situace a k němuž můžeme vždy přijít.
Souhrn
Na závěr ještě jednou stručně uvedu jednotlivé body:
- Nejednají podle toho, co vás učí.
- Je samozřejmě špatné očekávat od druhých, že udělají víc než oni sami (splinter bar).
- Také zjištění, že tlak na ostatní je v zásadě dobrý, je toxické.
- Ale přesto vše zkontrolujte a zachovejte to dobré.
- Otázka statusu
- Potlesk a uznání nesmí být hnací silou činnosti.
- "Co si mají lidé myslet!" Jak moc nás tato věta určuje?
- Potřebujeme perspektivu toho, co prospívá druhému.
- Druhý názor
- Evangelium je pravdivé, osvobozuje a je pro mnohé nepříjemné.
- A pokud jde o aplikaci a realizaci evangelia, pokorně kráčíme s neúplným poznáním, ale důvěřujeme Ježíši Kristu.
- Dodržování pravidel jen proto, že to tak dělají všichni, není dobré. A závist vůči pravidlům je toxická.
- Pokud si myslíte, že máte pravdu, budete nakonec říkat hlouposti.
- Co je podstatné? Spravedlnost, milosrdenství a víra, to je to, na čem záleží. Pokud to chybí, stává se to toxickým, zejména malicherné chování.
- Uvnitř a navenek: Není důležité, jak vypadáme navenek, musíme se vždy zamyslet sami nad sebou, přijít k Ježíši, aby se naše nitro očistilo.
- "No, já bych nikdy..." je dost arogantní a také toxické. Uvědomme si svou slabost a znovu a znovu se obracejme na Ježíše Krista.