Výsledky víry

Co z toho vlastně vyplývá?

Služba ,, , Evangelický svobodný církevní sbor Leichlingen

, automaticky přeloženo

Úvod

Před čtrnácti dny jsme měli bohoslužbu na městské slavnosti a dostalo se nám neobvyklé pochvaly.

Jeden známý z jednoho stánku na Brückerfeldu pak mé ženě řekl, že mnoho lidí zde u stánků si ani nevšimlo, že se jedná o bohoslužbu. Sonja se zeptala: "To je skoro kompliment," na což přítel odpověděl: "Ano, dalo by se to tak říct.

Nejspíš si mysleli, že je to koncert nebo tak něco. Bylo to zábavné, hudba byla živá, zřejmě ne tak, jak obvykle prožívají bohoslužby.

Naše bohoslužba se tedy zřejmě setkala s dobrým ohlasem a poslouchalo ji více lidí, než kolik jich sedělo na židlích před pódiem.

Ale byla naše služba také "dobrá" a jak rozhodnout, zda byla dobrá?

Účel všech schůzek

Přečtu z 1. Korintským 14,26, co se tam píše o uctívání:

Co to všechno znamená pro vaše setkání, bratři a sestry? Každý může něčím přispět - písní, učením nebo poselstvím, které mu Bůh zjevil, nebo modlitbou v jazyce, který mu Bůh dal, či jejím přetlumočením do srozumitelných slov. Všichni by se však měli starat o to, aby všichni měli prospěch ze své víry.

Text před tímto úryvkem se týká podrobnější úvahy o mluvení jazyky a proroctví a právě navazuje na tento verš. A pokud smysl tohoto verše platí pro všechna shromáždění, pak se asi týká především bohoslužeb.

"Má jít o to, aby všichni měli zisk ze své víry."

Jiné překlady píší, že má "budovat", ale to je ve staromódním jazyce totéž.

Zda návštěvníci městských slavností, kteří se zúčastnili bohoslužby, získali něco pro svou víru, nebo zda o víře ještě nic nevědí: Přiblížila se jim víra?

Na tuto otázku je velmi těžké odpovědět. Člověk by ale rád věděl.

Ve firmách se měření úspěchu věnuje velká pozornost. Přináší to, co děláme, požadované výsledky? Lidé se to snaží měřit, aby mohli pracovat efektivněji. V zásadě na tom není nic špatného.

Ve sboru je to poměrně obtížné. Ani v tomto případě není myšlenka efektivity v zásadě špatná. Za to, co děláte, máte výdaje a neměla by to být zbytečná práce z lásky. Jak ale změříte, například po kázání, jak vysoký je zisk pro víru návštěvníků?

Možná bychom to mohli udělat jako v obchodě pro kutily, kde je někdy u východu taková lišta s pěti tlačítky, tuším od špatného po dobré, reprezentované smajlíky, od smutného po veselé. Něco takového můžeme umístit sem k východu, a když vyjdete ven, stačí jednou stisknout tlačítko. A kazatel, dnes bych to byl já, dostane výsledek, až když všichni stisknou tlačítko. To by bylo jistě vzrušující.

Z legrace jsem jednou hledal na internetu takovou lištu s tlačítky, ale nic jsem nenašel. Termín "tlačítková lišta" pravděpodobně není správný.

Takové hodnotící proužky jsou samozřejmě značně dvojsečné. Na jedné straně o tom často příliš nepřemýšlíte, ale prostě se necháte unášet proudem. Pouze u velmi velkého počtu lidí mohou být výsledky stále smysluplné.

Na druhou stranu nedostáváte žádnou přesnou zpětnou vazbu, proč dnes zisk vaší víry nebyl tak vysoký? Člověk se chce zlepšovat, chce se učit. A to také znamená, že si někdy musíte uvědomit, že ostatní s vašimi skvělými myšlenkami, které jste měli v přípravě, někdy mnoho nezmůžou.

Nemyslím si, že by tu někdo chtěl takovou hodnotící lištu. Něco takového je příliš neosobní a jaksi také příliš nemilosrdné.

Při všech rozumných úvahách o účinnosti nesmíme zapomínat, že Bůh působí také individuálně. Pokud kázání neosloví téměř všechny účastníky bohoslužby, ale jednomu člověku pomůže způsobem, který změní jeho život, pak mělo pravděpodobně svůj smysl.

Můžete samozřejmě spadnout z koně i z druhé strany, a pokud si jako kazatel všimnete, že jen zíráte do huh tváří, řekněte si, že vám to hodně pomůže.

V tomto kázání bych chtěl pokračovat v tematickém pohledu na výsledek toho, co děláme, ale rád bych zdůraznil jednu věc jako vsuvku.

Velmi výstižně je to napsáno v Žalmu 127,1; NL:

Jestliže Hospodin nestaví dům, je práce stavitelů marná. Pokud Hospodin město nechrání, je zbytečné ho obklopovat strážemi.

Při všech rozumných úvahách o výsledcích, efektivitě, metodice atd. je třeba vždy zůstat u toho, že Pán, Ježíš Kristus, musí působit. Bez důvěry a naslouchání Mu nemají smysl ani ty nejlepší úvahy.

Na to nesmíme nikdy zapomenout.

Participativní církev

Vraťme se k předchozímu verši (1 Kor 14,26):

Co to všechno znamená pro vaše setkání, bratři a sestry? Každý může něčím přispět - písní, učením nebo poselstvím, které mu Bůh zjevil, nebo modlitbou v jazyce, který mu Bůh dal, či jejím přetlumočením srozumitelnými slovy. Všichni by se však měli starat o to, aby všichni měli prospěch ze své víry.
Přispívat může každý. V jiných překladech je o něco závaznější:

"Když se sejdete, každý může něčím přispět.

Nebojte se, nebudu procházet řadami s rozhlasovým mikrofonem.

V textu je něco tak samozřejmého, že každý, kdo věří v Ježíše, má co dát. Každý je důležitý. Ne každý musí mít projev. Někteří lidé se velmi zdráhají mluvit před skupinami, to také chápu. A některé věci, které jste s Ježíšem prožili, jsou velmi osobní a chcete se o ně podělit pouze v chráněném prostředí. To je také jasné.

Příklady zde uvedené však ukazují určitou rozmanitost: píseň, vyučování, prorocké poselství, jazykový projev s překladem, to vše s cílem, aby ostatní měli užitek pro svou víru.

Myslím, že tento seznam není úplný. Může to být také scénka, možná tanec, báseň, namalovaný obraz, zážitek, prosté svědectví, možná vás napadne víc, když se nad tím zamyslíte. Možná někoho nějaké téma dojme, zamyslí se nad ním a předá ho jednomu z kazatelů, který ho pak v kázání rozvede ku prospěchu všech. Ne každý musí mít projevy a ne každý musí stát tady vepředu, pokud nechce.

Možná se také někdo zasekl na biblickém textu, se kterým se nemůže smířit, který mu dokonce může připadat v rozporu s jinými texty nebo v rozporu s tím, co rozpoznal pro svůj život. A protože Bibli nerozumíme ve všech ohledech, vždy najdeme texty, které nedokážeme zařadit, protože naše znalosti jsou pouze dílčí. Podělme se o to navzájem. Možná najdeme vysvětlení společně, možná budeme jen sdílet konflikt s textem a těšit se, že na to všechno dostaneme odpověď s Ježíšem na věčnosti.

Ale - a to je obzvlášť důležité - vždy by mělo jít o to, aby každý získal něco pro svou víru. To musí být motiv. Nemusí být dokonalý, ale přístup musí být správný. V ideálním případě se máme rádi a máme rádi společenství, a už jen proto chceme, aby ten druhý měl ze své víry užitek.

Proto se při přispívání musíte také snažit vžít do situace posluchačů, abyste jen tak nevyplodili svůj příspěvek bez ohledu na to, co si o něm myslí ostatní.

Za tímto veršem následuje krátký odstavec o prorockém mluvení, který se sem docela dobře hodí (1 Kor 14,30-32; NGÜ):

30 A jestliže během toho, co někdo hlásá prorocké poselství, je někomu, kdo sedí a naslouchá, Bohem něco zjeveno, měl by řečník svůj příspěvek ukončit, aby dotyčný mohl promluvit. 31 Takto, aniž by mluvilo několik lidí najednou, má každý z vás možnost předat prorocké poselství, takže se pak všichni něco dozvědí a všichni budou povzbuzeni. 32 Proroci ostatně nejsou nuceni mluvit, když obdrží prorocké poselství.
Zní mi to trochu jako "Buď stručný!". Dlouhé, rozvláčné projevy jsou tu a tam vnímány jako únavné. To by mohlo snížit zisk pro víru. A člověk není nucen mluvit. Ale jak to nyní uvést do praxe, toto participativní shromáždění? Na to ještě nemám odpověď, ale musí to být bez nátlaku, tedy ne ve smyslu: "Musím teď tento týden něco zažít, abych mohl přispět!".

Pohybujme se v modlitbě a především si odnášejme to, že každý z nás má skrze Ježíše co dát, co může být přínosem pro víru někoho jiného. Každý je důležitý.

Setí a sklizeň

Zůstáváme u výsledků.

Jak vůbec získáme něco, co můžeme předat dál?

Když žijeme s Ježíšem, přirozeně procházíme jeho školou života. Skrze modlitbu a četbu Bible se od něj učíme a můžeme sdílet své zkušenosti a předávat je dál.

Nebo na něčem pracujeme. Učíme se píseň, která nám pomáhá, zpracováváme myšlenky, pracujeme v církvi, protože je to pro nás důležité. A něco z toho vzniká.

Je to trochu jako setí a sklizeň.

Rostlina vlastně roste sama, ale my ji zasadíme na začátek a pak ji hnojíme, kypříme půdu a děláme vše, co je třeba.

Na svůj křesťanský život však nelze pohlížet pouze z hlediska výsledků. Vždyť Bibli nečteme jen proto, abychom se něco naučili, nebo se nemodlíme jen proto, abychom něco získali, ale chceme mít společenství s Ježíšem Kristem.

Víra v Ježíše není výsledkem náboženství, ale osobním vztahem s Bohem.

V kázání se chci ještě zabývat tématem "výsledku", ale to má smysl jen tehdy, když máte vztah s Ježíšem, když od něj dostáváte odpuštění svých hříchů a tím i pokoj s Bohem.

Ale tam, kde se člověk modlí za druhé, možná se s nimi o něco dělí, něco jim předává nebo nějakým způsobem pracuje v církvi, se zdá, že princip setby a sklizně už sedí.

A vždycky si vzpomenu na Žalm 126,5.6 (NL) o setbě a žních:

5 Kdo seje se slzami, bude sklízet s radostí. 6 S pláčem vycházejí a rozptylují své semeno, s radostí se vracejí, když sklízejí úrodu.

To, že se vám tyto verše vždy vybaví, nemá vůbec žádný hlubší význam. Před více než 30 lety jsem kdysi zpíval ve sboru projektu Scheideweg a tam byla píseň, která zhudebňovala právě tyto dva verše, a mně se velmi líbila.

Ale musí být setba nutně spojena s bolestí a utrpením, aby byla úroda dobrá? V dřívějších dobách také v našich kruzích tu a tam panoval názor, že vše, co je zábavné, je zakázané a jen opravdu nepříjemné činnosti jsou od Pána, takže jsme vybroušeni k čistotě.

Žalm byl o návratu Izraele po vyhnání a slzy bych spojoval s vyhnáním a radost s návratem.

Ale i tak se nad tím zamysleme: Jak bolestná musí být setba, aby měl člověk důvod radovat se ze sklizně? Nebo může být setí také zábava?

Zábava může být dvojsečná. Pokud děláte jen to, co chcete, pak váš život, každý vztah a každá církev selžou. Pak neděláte daňové přiznání, neuklízíte kuchyň po vaření, nevedete rozhovory s učiteli svých dětí atd. Myslím, že si dokážete představit dost věcí, které neděláte rádi, ale přesto je děláte. Čistě zábavní společnost je hrozná a musí selhat.

Ale věřím, že často se můžete bavit těmi činnostmi, ke kterým máte správné nadání a talent.

Možná jste už někdy slyšeli toto rčení:

Najděte si práci, která vás bude bavit, a pak už nebudete muset pracovat ani den.

To je samozřejmě hrubé zjednodušení, ale je v něm kus pravdy.

Myslím, že pokud si někdo neustále stěžuje na zátěž své práce, možná má špatnou práci. To samozřejmě platí i pro práci v komunitě. A také si myslím, že pak výsledky činnosti nejsou tak dobré.

Jak jsem řekl, nechci mluvit o kultuře, která je čistě zábavná. Součástí dospělosti je tu a tam vzít na sebe nepříjemné úkoly, když je to nutné. Pokud se však každodenní existence skládá pouze z nepříjemných věcí, pak je něco špatně.

Možná je potřeba ve sboru znovu aktivovat testy darů jako možné semínko, aby si jednotlivý člověk našel pro sebe vhodný úkol, s nímž se může ztotožnit, kde ho to obvykle baví a kde z toho něco plyne, jinými slovy, abychom znovu navázali na obraz ze žalmu: Žně s radostmi.

Podobných výroků je více, například ten o práci, která by vás měla bavit.

Jednou jsem slyšel výrok z křesťanského prostředí:

Miluj Boha a bližního z celého srdce a dělej, co chceš.

To je samozřejmě také trochu zjednodušené, ale je v tom i hlubší pravda. Pokud se náš postoj skutečně vyznačuje tím, že milujeme Boha a bližního celým svým srdcem, pak i naše vůle bude chtít to, co je správné. Takový postoj je samozřejmě spíše darem nebo je člověk na cestě k němu ve smyslu vývoje, než aby se vědomě rozhodl: "Od zítřka budu žít takto".

Opět zde nacházíme setbu a sklizeň. Semeno je nový postoj, který můžeme získat skrze začátek nebo skrze nové setkání s Ježíšem Kristem, a sklizeň je naše vůle, naše myšlenky a naše skutky.

Souhrn

Dospěl jsem k závěru, že.